Ještě jednu otázku

September 28, 2013

Reading time ~4 minutes

Ask.fm asi většina znáte. Definice z anglické Wikipedie zní: „Ask.fm je lotyšská sociální síť, kde uživatelé mohou pokládat otázky s možností anonymity jiným uživatelům.“ Myslím, že tato definice mluví za vše.

Sám nápad není nějak moc originální. O rok dříve vznikl Formspring, který je v podstatě o tom stejném. Ask.fm byl ale úspěšnější. Provedení, dle mého názoru, je nic moc. UX se mi zdá velmi špatné (např. nutnost rozklikávat odpověď na otázku). API neexistuje. Dlouho neexistovala použitelná Android aplikace. A tak podobně. Sám jsem ho zaregistroval asi před rokem na Facebooku, díky němu se také začal velmi rychle šířit. Byla to úplná epidemie. Ask.fm sám vybízel ke sdílení a moji přátelé ho dennodenně sdíleli na Facebook s popisky jak se hrozně nudí. Ano, mladí se nudí a proto na sebe řeknou téměř všechno, i to, co by v normálním životě neřekli. Dlouho jsem měl k této síti velký odpor, vnímal jsem ji jako „síť pro náctileté, co ujíždějí na fejsbůčku“ (a ono tomu tak opravdu ve většině případů je).

Zhruba před půl rokem se tam začali přidávat i lidé, které sleduji na Google+. Na Google+ sleduji lidi, co jsou, podle mne, velmi chytří a vážím si jich. Takže jsem už neodolal a vytvořil si účet také. Otázek ale moc nechodilo a stejně mne odpovídání moc nebavilo. Jsem takový typ, co nerad zapojuje mozek. Zároveň jsem moc nevěděl, na co se ptát. Pak jsem objevil možnost poslat jednu otázku až 25 lidem. Začal jsem pokládat nejrůznější otázky. Názory na vše, co mne kdy zajímalo jsem měl možnost poznat jednoduše od několika lidí zároveň. Za chvíli mne to ale přestalo bavit, protože to přestalo bavit tázané a já jsem dostal několik blokací. Velký zlom přišel, když jsem objevil sekci popular. Většinu oblíbených (s nejvíce „To se mi líbí“) tvoří otázky a odpovědi typu, „co dáš tomu, kdo dá lajk“ => „42 otázek“ nebo „tomu, kdo dá lajk napíšeš jak pěkné má vlasy“. Některé populární byly ale zajímavé po tom, co se poslali lidem, kteří neměli s otázkou vůbec nic společného. Většinou jsem to poslal všem přátelům. Jejich reakce byly většinou zajímavé. Přiznávám, bylo mi to vtipné. Tímto se omlouvám všem přátelům, kterým to nepřišlo vhodné.

Ve středu jsem to poslal tak poslal přátelům asi padesát otázek (ti museli mít radost). Odpovídala jen hrstka z nich. Zaujala mne ovšem jedna osoba, která ač neodpovídala na všechny otázky, reagovala vždy velmi rychle. Vždycky jsem se jejím odpovědím vyhýbal, protože byly celkem dlouhé a nechtělo se mi je číst, ale pak jsem v nich našel nějaké kouzlo. Potom už jsem posílal otázky pouze jí. Zprvu ty debilní. Pak se ale cosi změnilo a mne hrozně začalo bavit vymýšlet seriózní otázky. Vždy jsem s napětím čekal na odpověď. Potom jsem nějak začal cítit, jako kdybych se začal klonovat a od té doby nejsem rozdvojená osobnost, mám pocit, že mám v sobě osobností mnohem více. Řekl bych tak něco mezi dvaceti a třiceti. Ve čtvrtek jsem se už těšil až budu moci pokládat otázky. Fakt nevím, co mě na tom tak baví, ale je tomu tak. Za tři dny jsem položil kolem dvou set otázek. Myslím, že ve středu byly snad všechny otázky moje. Ve čtvrtek už ne. A to je právě ta výhoda anonymity — přestože tázaný může tušit, kdo to psal, jistě to ví jen tazatel, developeři Ask.fm a NSA. Včera jsem se ptal na to, jak psát blog. V podstatě jí vděčím za to, že tento blog pokračuje. Děkuji.

Porno

Sex jako by byl dnes vše. Ale ne ten pravý, dávající spíše než přijímající, milující, ne-pouze-fyzický sex — _porno_.Porno je (v růz...… Continue reading

Jak jsem se mýlil v Colemaku

Published on March 03, 2015

10 000 scrobblů!

Published on October 22, 2014