Sex jako by byl dnes vše. Ale ne ten pravý, dávající spíše než přijímající, milující, ne-pouze-fyzický sex — porno.

Porno je (v různých podobách) všude. V reklamách, článcích, faceboocích, knihách, memech, hudbě a hudebních videoklipech, ve filmech, ale hlavně, na obrazovkách našich laptopů a telefonů, v našich myslích, myšlenkách, v našich životech.

A v naší společnosti je snaha to označit jako normální. Každou chvíli čtu o dalším pokusu PornHubu porno normalizovat — VR pornem pro maminku, již manžel nedokáže uspokojit, předplatným pro dědečka, pro kterého už jeho choť není dost dobrá nebo třeba Snapchatem pro vaše genitálie.

Bude tomu rok a půl od toho, kdy jsem naposledy viděl porno.

Proč? Popíši vám svůj příběh. Není krátký, ale myslím, že si z něj také něco můžete odnést a udělat si vlastní názor.

Fast rewind do mých třinácti let. Sleduji porno. Užívám si to. Připadám si jak v extázi. Za pár minut je po všem. Cítím se hrozně. Neměl jsem to dělat. Bylo to špatné. jsem špatný. A proto to další den udělám znovu. A znovu se cítím špatně. Nemůžu si pomoct. Je to jako droga, vím, že bych to neměl dělat, a stejně to udělám.

Vnímal jsem, jak se stávám otrokem. Porno ovládalo, co dělám, nad čím přemýšlím, kam se dívám, jak se dívám. Ačkoli jsem dělal, co jsem chtěl, necítil jsem se svobodně. Nedíval jsem se na opačné pohlaví už tak úplně čistě, někdy pro mne ženy byly jen, jak je dnes moderní říkat, sexuální objekty. Všímal jsem si, jak u mne s jídlem roste chuť a mé choutky neustále eskalují. Vždyť já jsem vůbec nezačínal na pornu. Začínal jsem na reklamách v časopisech. A stupňovalo to a stupňovalo. Přes nějaké soft-core do regulérního porna.

Chtěl jsem přestat. Už jsem se na porno nechtěl dívat. Ale nešlo to. Jednou jsem vyhrál a při další příležitosti jsem znovu podlehl. Modlil jsem se, ale neviděl jsem žádnou změnu. (Ano, jsem křesťan; pokud to podle vás činí tento článek předpojatý nebo nedůvěryhodný, můžete odejít, budu však rád, když budete číst dál.) Jediné, co jsem vnímal, bylo, že bych o tom měl říct rodičům. To se mi ovšem ani trochu nechtělo. Tento cyklus pokusů přestat a opětovného upadání se opakoval poměrně dlouho.

Někdy v březnu 2015 jsem se dostal ke crowdfundingové kampani Donate Bibles, která měla za cíl získat peníze na krásné Jesus Loves Pornstars bible, které budou rozdávány lidem zapojeným v pornoprůmyslu. Kampaň se mi moc líbila, a tak jsem jí pár svými korunami podpořil.

O pár dní později jsem objevil Fight The New Drug – hnutí, které se snaží šířit osvětu v oblasti pornografie. To mi otevřelo oči. To, co zažívám já, není vůbec ojedinělé. Začal jsem si o tom zjišťovat víc.

Našel jsem také jejich Fortify Program, který se snaží pomoci lidem, kteří chtějí s pornem přestat. Zaregistroval jsem se a začal program plnit. V některých věcech mi to pomohlo, ale pořád to nebylo úplně ono. Jedna z věcí, na kterou v programu dávali důraz, byla svěřit se a mít partnera, který vás bude podporovat. Znovu jsem slyšel, jak mi Bůh říká, že bych to měl rodičům říct.

To bylo ale to poslední, co se mi chtělo dělat. „Bože, proč zrovna tohle? Něco jiného, cokoli, udělám, jen ne tohle…“ Jenže Bůh nevypadal, že by chtěl svůj názor změnit. Dlouho jsem mu vzdoroval, ale potom jsem udělal ústupek. „Bože, jestli chceš, abych to udělal, dej ať to udělat chci.“ A ono se tak opravdu stalo. Za nějakou dobu jsem už jen čekal na vhodnou příležitost.

A vhodná příležitost se našla. Jedno sobotní dopoledne jsem byl s tátou doma sám. Vnímal jsem, že toto je ta chvíle. Měl jsem hrozný strach. Ale odhodlal jsem se. A se vším jsem se mu svěřil.

Od té chvíle jako by se situace změnila. Najednou pro mne bylo mnohem snazší pokušení odolávat (ačkoli to pořád nebylo lehké).

Byl konec druháku na Jarošce a měli jsme si vybírat téma naší závěrečné maturitní práce (ZMP; píše se ve třeťáku a s maturitou nemá nic společného). Já měl téma dávno vybrané – php2js, což měla být ve zkratce věc, která převede kód z jednoho programovacího jazyka do druhého. Bůh měl však jiné plány. Pamatuji si, jak jsem se koupal ve vaně, přemýšlel nad mou ZMP a najednou ke mně Bůh promluvil: „napiš ZMP o tom, jak porno ovlivňuje jednotlivce a společnost“. A bylo to tu zas… Měl jsem skvělé téma, ale měl jsem se ho vzdát a dělat něco, do čeho se mi nějak moc nechtělo. Holt, Bůh tak už někdy jedná. Modlil jsem se za to a o nějakou dobu později jsem svolil a pro toto téma se rozhodl.

Nazval jsem ho „Vliv pornografie na člověka a společnost“ a bylo potřeba najít učitele, který mi téma vezme a bude nade mnou dohlížet. Ačkoli jsem cítil, že mám zkusit učitele biologie, Patakiho, znovu se mi nechtělo být poslušný, poněvadž jsem v biologii zrovna neexceloval, a tak jsem radši oslovil učitelku společenských věd.

Tu mé téma šokovalo tak, že ani neodpověděla na e-mail. V hodině zeměpisu nám třídní, který s ní sdílel kabinet, hlásil, že kolegyně se z tématu málem sesypala, a třída začala být zvědavá, o čem že to píšu. Další hodina byla s paní profesorkou a ta ji zakončila tím, že si mě zavolala a řekla, že „do toho ji opravdu nenatlačím“, ačkoli jsem se o nic takového ani nepokoušel.

Už jsme měli mít zapsané téma a já ještě ani neměl vybraného vyučujícího. Nezbývalo, než být poslušný. Napsal jsem magistru Patakimu. Ten se na to zprvu sice taky úplně netvářil, ale nakonec to se mnou zkusil. Za to mu patří můj velký dík.

Začal jsem tedy psát. Moc mi to nešlo, zabralo mi to opravdu hodně času. (I tento článek píšu dlouho, mám ho rozepsaný od prázdnin.) Ač můj názor byl poměrně jasný, snažil jsem se o objektivitu (snad až na závěr). Pročítal jsem všechny možné studie, což nebylo vždy úplně snadné, protože jsem nespolupracoval s žádnou univerzitou, měl jsem přístup pouze k pracím zdarma a abstraktům. Bůh v tom byl ale se mnou a já těch pár stránek vyplodil. Dneska bych ji napsal možná trochu jinak, ale i tak myslím, že zas úplně špatné to není. Odkaz na mou ZMP dám dolů, tak si ji pak můžete přečíst.

Odbočka. Přes /r/Fapstronauts jsem si našel pornokamaráda, který také s pornem bojuje, takže se vzájemně podporujeme a protože je věřící, také se za sebe modlíme. Nebavíme se samozřejmě jen o pornu, přestože to je důvod, proč jsme se poznali, naopak myslím, že jsme docela dobří přátelé. Jmenuje se Tom a je z Belfastu.

Protože byla naše škola zapojena v nějakém programu EU na podporu výuky jazyků, museli jsme naši ZMP prezentovat v angličtině před druhákama. Prezentoval jsem v aule. Byla tam spousta lidí. Většinu času nedávali pozor, ale na moji prezentaci všichni zbystřili. (Obecně moje ZMP vyvolala velký zájem a lidi se mě na ni ptali.) Na konci prezentace jsem měl odkaz, kde si ji mohli přečíst.

Ještě ten den mi psala Terezka, která chodila do stejného ročníku, ale do té doby jsem se s ní neznal, že četla moji ZMP a dobrý, ale přišla jí poměrně nevyvážená, že zabývá se především muži, což byla pravda, ale pramenilo to z toho, že jsem nenašel žádné studie, které by se zaměřovaly na ženy. Chvíli jsme si povídali. A o půl roku později jsme spolu začali chodit.

S pomocí Toma a Boha se mi v průběhu asi roku podařilo s pornem úplně přestat. Nebylo to jednoduché (ač výrazně jednodušší než předtím). Často to vyžadovalo hodně vůle a sebeovládání. S časem ovšem moc porna nade mnou slábla a zvládat pokušení se stávalo jednodušším. Pokušení přichází pořád, je to každodenní boj, ale už mám sílu v něm vyhrávat.

Proč tohle všechno píšu? Asi se s vámi chci sdílet o tom, jakou porno hrálo roli v mém životě a jak náročné bylo přestat. Taky asi chci ukázat, jak si Bůh situaci použil a mimo jiných skvělých věcí jsem díky mému sledování porna začal chodit s tou nejlepší holkou, jakou bych si mohl přát (a dnes již jsme spolu pět set dní! ❤️️). Ale ten hlavní důvod je asi ten, že vás chci pobídnout k tomu, abyste sami přemýšleli nad tím, jaký vliv má porno na vás.

Zkuste si přečíst moji ZMP (je fakt kratičká) a zamyslet se, jestli některé body neplatí i pro vás. Nedíváte se na porno ve skutečnosti spíš proto, že vás vaše tělo nutí, než protože byste chtěli? Nezabírá vám to čas, který byste mohli věnovat něčemu jinému? Nekazí vám to váš pohled na jiné lidi? Nestávají se vaše oblíbené žánry trochu deviantními? Jste si jisti tím, že aktéři, nad kterými se ukájíte, jsou za svou práci placeni a dělají ji dobrovolně?

Pokud by vás to zajímalo více, doporučuji vám projít si některý z následujících webů. Fight The New Drug je moje srdcovka (mám i jejich tričko). Ztotožňuji se s jejich cílem a názory. Jediné, co se mi úplně nelíbí, je, že nepoužívají vždy úplně důvěryhodné zdroje. Jejich komentáře a svědectví lidí jsou ale skvělé. Your Brain On Porn je naopak výborným zdrojem vědeckých studií se zaměřením na lidské tělo. Existuje i YBOP kniha, která všechno relativně čtivě popisuje. Redditovský /r/NoFaP je komunita lidí, kteří chtějí s pornem a masturbací přestat a může být dobrou inspirací. Najdete tam taky spoustu zajímavých svědectví lidí, jak se jejich život změnil po nesledování porna (1, 2, 3, 4, 5). Spadá pod ně mmj. i /r/Fapstronauts, kde si můžete najít přítele, co vás bude v tomto boji podporovat. (Nyní už je tento subreddit privátní, ale hádám, že není problém se do něj dostat, pokud požádáte.)

Pokud byste se rozhodli sledování porna omezit nebo dokonce přestat úplně, rozhodně vám doporučuji mít někoho, kdo vás bude podporovat a komu budete vykazatelní, ať už kamaráda, rodiče, někoho v církvi (pokud jste věřící; křesťanů sledující porno je víc, než si myslíte) nebo třeba někoho přes /r/Fapstrounats. Opravdu. Pomůže vám to (a vím, jak je těžké se k tomu odhodlat). Také vám může pomoci prostudovat si, jaký má porno na člověka vliv. A možná třeba také výše zmiňované Fortify (před pár dny spustili novou úplně novou verzi, která je zdarma do osmnácti, ta stará je zdarma do jednadvaceti, ale dělají i výjimky).

Závěrem vám chci říct, že i bez porna se dá žít. A můj život nyní není o nic chudší, právě naopak, mohu si užívat svobodu, kdy se nemusím dívat na porno, kdykoli se mému tělu zachce. A má láska nemusí být ovlivněná tím, kolik nahých těl jsem ten den viděl. Také, jak už jsem psal mnohokrát, vás chci povzbudit k přemýšlení nad vlivem porna na vás. A pokud máte nějaký (seriózní, prosím) dotaz na mě, neostýchejte se mi napsat.


Pod čarou. Přestože už porno nesleduji, pořád to není vždy lehké, vyrovnat se s mou minulostí, pro mne ani pro Terezku. Ale Bůh to postupně uzdravuje.

Pod čarou 2. Pokud jste si nepustili Porno od Arcade Firu, udělejte tak, je to fakt pěkné (dobře, všechny jsou pěkné, ale tato obzvlášť). (Pokud nemáte Spotify, pokud nemáte tucha, o čem to je.)

Přesně před rokem jsem se rozhodl, že změním své rozložení klávesnice na Colemak.

Do té doby jsem používal docela dobré IMega Keyboard. Je založené na QWERTY a obsahuje české znaky + různé typografické znaky (pomlčka, dlouhá pomlčka, výpustka, české uvozovky, times a plno dalších). Relativně mi to vyhovovalo.

Pak jsem jednu sobotu přemýšlet o Dvorakovi, chvilku jsem hledal a našel Colemak. Je novější, více se mi líbil a prý má oproti Dvorakovi nějaké výhody. Na AbcLinuxu vycházel (vychází) seriál Efektivní psaní. Doporučuji přečíst minimálně první a zatím poslední (ten bohužel v době, kdy jsem si vybíral Colemak, ještě neexistoval) článek. Řekl jsem si, že to vyzkouším a uvidím.

Na QWERTY jsem datloval (~45 WPM), Colemak jsem se začal učit hned od začátku všemi deseti. Trochu jsem si to rozložení upravil, aby tam byly české znaky. Ze začátku to bylo fakt příšerné, při psaní jsem trpěl a když to šlo, používal autocomplete. Když jsem potřeboval něco rychle napsat, přepínal jsem do QWERTY. Po nějakém týdnu jsem si už zvykl. Nakonec se mi na tom psalo docela pohodlně. Přestože je navržený pro angličtinu, i v češtině je to lepší než QWERTY, hodně častých písmen je v home row.

Problém ale byl, když jsem pracoval na jiném počítači. Někde to nainstaluju, někde ne, a i když jo, tak se to tam potom plete ostatním a diví se, proč to píše jiná písmena. Jako jo, je vtipné, když někdo přijde k mému počítači a snaží se tam něco napsat, ale stejně tak mně dělá problém psát něco na QWERTY, jen s tím rozdílem, že se můžu podívat na klávesnici. Na telefonu mám QWERTY, protože Colemak není dělaný pro dotykové displaye, takže se mi to plete trochu i tam. Fyzickou klávesnici přelepenou nemám, takže jednou rukou se píše blbě, přestože mám Colemak v hlavě.

Před půlrokem jsem přešel na OS X, začal jsem používat Vim a tam nastal celkem problém. Jestli Vim znáte nebo dokonce používáte, víte že některé znaky mají své místo, minimálně hjkl. Samozřejmě existuje plugin, který vám klávesy přemapuje, ale není to ono. A navíc, když chcete používat Vim Mode v nějakém jiném textovém editoru / IDE, tak tam můžete na nějaké pluginy zapomenout.

Když to uvážím, tak to má asi víc nevýhod než výhod. Teď píšu tak 50 WPM a i po roce dělám nějaké chyby (ze zbrklosti, ne že bych nevěděl, kde co je), takže jsem si moc nepolepšil.

S Colemakem jsem si užil krásné chvíle, ale asi je čas se posunout dál.

Stvořím si asi nějakou vlastní variaci na QWERTY a začnu používat tu. Pravděpodobně rovnou všemi deseti. Jen to asi bude dost bolestivé (fyzicky i psychicky), změnit klávesnici, když ve škole potřebuji psát rychle.

Závěrem, jestli někdo uvažujete o nějakém podobném nestandardním rozložení, pořádně si to rozmyslete, je to sice hipsta a bude se vám psát trochu lépe, ale stojí vám to za to?

Nevím, jestli jste si toho všimli, ale před pár dny jsem na Last.fm překročil metu 10 000 scrobblů (poslechů, pro nezasvěcené).

Další cíl je překonat Fitli.

Pokud Last.fm nepoužíváte, určitě doporučuji. Jsou z toho výborné statistiky. Má to jen jednu nevýhodu – když z nějakého důvodu nescrobbluji, nemám z hudby takový požitek.

10 000 scrobblů

Minulý školní rok jsem si usmyslel, že si ve škole budu zapisovat do počítače. Většinou mne totiž bolela ze psaní ruka a v některých předmětech jsem ani nestíhal psát.

Nastala ovšem otázka co použít za software. Office nemám koupené, sice teď používám tříměsíční trial Office 365 Small Bussiness, který mi MS nabídl jako satisfakci za zrušení Outlook Custom Domains, ale to je teď. (Libre|Open)Office moc nemusím. Navíc jsem chtěl, abych měl zápisky vždy dostupné na jakémkoli zařízení. Takže jsem se rozhodl pro cloud. Má to tu výhodu, že můžu zápisky sdílet s ostatními (jasně, notepad + Dropbox funguje taky, ale toto se mi zamlouvá víc). Taky mne napadlo, že bych mohl používat Markdown/Texy!. K Texy! jsem měl vždycky blíže. Píše ho Davídek, podporuje češtinu, je jednotný. I jeho syntaxe se mi líbí víc než Markdownu. A především Texy! je sexy! V Markdownu píši třeba právě tento blogpost (nevím, jestli jste zaregistrovali, že jsem přešel na Jekyll a hostuji na GitHubu) nebo README. Existuje pro něj opravdu dobrý editor – StackEdit. Používám ho, když píši v Markdownu, ale pro můj účel se nehodí. Už jen proto, že nepodporuje složky, abych mohl ostatní někam odkázat a nemusel jim dávat odkaz na každý předmět zvlášť. Přemýšlel jsem i nad GH Gistem, ale ten trpí stejným problémem. A u repo na GH (jak to dělá třeba Honza) mně zase vadilo to, že bych to musel pořád commitovat. Asi jsem moc vybíravý.

Takže jsem začal pracovat na novém projektu. Moc jsem se nemohl rozhodnout, jaké jméno použít, ale nakonec jsem zvolil Texist. Nic proti Texasu. Píšu ho v PHP, taky jak jinak, když Texy! psal Davídek, že? Je to trochu nevýhoda, protože musím každou chvíli, na rozdíl od editorů v JS jako výše zmiňovaný StackEdit, provádět AJAXový požadavek na backend. Jako úložiště jsem vybral Dropbox. Má totiž jednou úžasnou výhodu – verzování. 30denní historie dokumentu je ukládána zdarma. Takže, když se něco nepovede, můžu to kdykoli obnovit. Ukládání probíhá každých 800 ms, takže třeba v SVčkách mám už nějakých 780 revizí. Jen mi přijde, že má trochu pomalé API. Každý request trvá tak sekundu. S Texy! jsem docela spokojen. Jedinou výtku bych měl k chabé dokumentaci (např. skripty jsou popisovány pouze ve fóru), ale to se dá přežít. Velký problém byl, jak udělat snadnou aktualizovatelnost (nejlépe pomocí Composeru, bez něj už bych si práci v PHP nedokázal představit) a zároveň upravitelnost pro vlastní užití. Po dlouhém přemýšlení jsem došel na, skoro bych řekl revoluční, metodu – CSS a JS přesměrovávat do ‘vendor/xxdavid/texist/www/’ a všechno ostatní na vlastní index.php, kde se Texista nastaví převezme řízení. Protože mám rád open source, Texista je na GitHubu. Moje zápisky jsou na zapisky.dpavlik.cz. Je tam ještě hodně práce, nějaký základ ale už funguje. Nejvíc je teď asi potřeba nějaký pěkný vzhled, protože to chci konečně začít tisknout, ale do toho se mi vůbec nechce, protože na CSS a vůbec design obecně moc nejsem. Aktuální styly jsou jen vykradeny z editor.texy.info. Tímhle to zakončit je trochu blbé…

Tak to zakončím takto

Ahóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóój!

Dlouho jsem si myslel, že je to chyba, ale hodiny a minuty se, na rozdíl od např. angličtiny, opravdu oddělují tečkou (8.10 – osm hodin a deset minut).

Tedy, ČSN 01 6910 (bod 7.6) nařizuje používání dvojtečky, ale tato norma je považována za zastaralou.

Tak jen takto krátce.

Aktualizace 25. 7. 2014: Kontaktoval mne Petr Lozan z Ústavu pro jazyk český a upozornil na to, že výše zmíněná revize ČSN 01 6910 z roku 2007 bude 1. srpna 2014 nahrazena novou revizí z 1. července tohoto roku. Tato revize stanovuje používaní tečky, ale dovoluje i zápis s dvojtečkou. Více k revizi zde (zápisu času jako denní doby se věnuje otázka č. 19 a 20).